Železnice: Stalo se to léta Páně roku letošního, osmého dne květnového...
Vyrazili jsme pořizovat fotografie z jízd „pětasedmy“ plzeňského Iron Monument Clubu, které se konaly v rámci každoročních oslav osvobození města Plzně. Sešli jsme se na plzeňském hlavním nádraží v počtu dvou kusů vyhlížejíce kus třetí, který měl dorazit ranní dráhou ze směru Žatec. Ostatní členové našeho podivného seskupení měli pracovní povinnosti nebo se kdesi potulovali s videokamerou.
Byl nejvyšší čas vyrazit na naše první fotostanoviště. Mobilitu naší trojice zajistil pan Hrady svým moderním automobilem francouzské výroby, který byl dostatečně prostorný i pro člověka s výraznějšími výškovými parametry, čili i pro mě. Tímto děkujeme za odvoz a těšíme se na další spolupráci. Poté, co jsme prokličkovali městem, jsme dorazili na Valchu, kde jsme u tamního mostku vedoucího přes trať odstavili přibližovadlo, pobrali fotovýbavu a vyrazili k trati. Chvíli jsme hledali vhodné místo na focení. Já, jakožto zástupce majitelů širokého skla jsem zůstal stát hned na středně vysokém náspu co nejblíže pešuňku, zbylí dva členové, zástupci delších až dlouhých skel, se uvelebili na pomezí řepkového pole a remízu s křovím dále od trati. Poté, co na předvěsti naskočila výstraha, zbystřil jsem a z druhého směru jedoucí dráhu, v čele s „plecháčem“, jsem pohotově vyfotil. Na Valše se souprava s "plecháčem" vykřižovala s protijedoucí "pětasedmou", která poté vyrazila směrem k nám. Slunce ( vulgo termonukleární hovado či oskar nebo mozol) si s námi pohrávalo celý den, střídavě zalézalo a vylézalo, zpravidla, když jsme to nejméně potřebovali.
Po opuštění Valchy jsme se vydali směr Přeštice. Cesta nám zabrala pár minut, ale po přijetí na místo už stála „pětasedma“ na nádraží v obležení davu přihlížejících lidí a cestujících tohoto parního vlaku. My jsme se vydali na plzeňské zhlaví a vyčkávali na objíždění soupravy. Po projetí několika vlaků osobní dopravy, objela „pětasedma“ soupravu, což jsme náležitě zdokumentovali. Pak jsme stanici opustili a vydali se zpět směr Plzeň.
Po přijetí do Plzně nás hladové náš řidič vysadil na jižňáku a sám pokračoval v jízdě k domovu, kde na něj čekaly jahodové knedlíky, které jsme mu, jistě po právu, záviděli. Já a pk jsme zapadli do restaurace -začátek nepokryté reklamy- U Trpaslíka -konec nepokryté reklamy- a dali si jak se říká „gábl“. Pan pk velmi přecenil kapacitu svého žaludku a půl oběda musel zanechat na talíři, já jsem se najedl dosyta. Po zaplacení se i naše cesty rozdělily neboť jsem odmítl jízdu MHD tzv. na černo. (pozn. autora: i když na černo jezdím v podstatě od doby, kdy se můj šatník začal skládat z 99 procent z černých svršků :D) Vyrazil jsem tedy pěšky. Po cestě jsem dozbrojil finanční prostředky a s pk jsme se sešli opět na plzeňském hlavním nádraží. Nutno podotknout, že já, ač jsem šel pěšky, jsem dorazil o deset minut dříve. „Plzeň“ už stála u peronu a čekala na svůj odjezd do Horní Břízy. Shlédli jsme odjezd historické soupravy a vydali se k soupravě „moderní“, s níž jsme historickou předjeli v Třemošné, kde tato připojovala plošinový vůz, plně naložený příslušníky Wehrmachtu. My jsme obsadili známý fotoflek u zastávky. Když jela souprava směrem do Horní Břízy, šli jsme dál do pole a vyfotili ji z boku a po cestě zpět klasicky (=standardní šotoúhel). Zde se sluší zmínit, že nám pořadatelé akce udělali škrt přes rozpočet, když z Horní Břízy plošinový vůz s Němci sunuli před sebou. Poté se nám ještě podařilo vyfotit odklonové uhlí, v což jsme ani nedoufali, a mezi tím i klasickou soupravu rychlíku „apollo plus řidičák“. Zde se k nám přidali i neznámí fotografové a jeden známý potulující se kameraman (viz. video níže), kteří nás po projetí páry opět opustili. Po vyfotografování výše zmíněného uhlí, se dvojka čítající mě a p.k. složila opodál u zastávky do stínu břízy u Břízy.
Po nastoupení do osobáku a zjištění, že v Třemošné byl plošinový vůz odpojen jsme přehodnotili plány a prosíravě vystoupili na zastávce Bílá Hora, ze které jsme se vydali přes most na násep těsně za mostem. Zde již číhali další dva fotografové a hlasitě povzbuzovali slunce aby svítilo v jejich prospěch, což se nakonec ukázalo jako účinné. Já jsem si stoupl na pahrbek nad neznámé kolegy, neb nemělo cenu tlačit se na již vyprodaný flíček mezi ně. Pk zvolil alternativní místo pod mostem, neboť násvit byl hodně boční, což lze vidět na fotografiích níže. Nebylo to zcela ono, ale nedopadlo to úplně nejhůře.
Pak jsme již po svých vyrazili pěšky směr kovošrot a dále k hlavnímu nádraží. Zde jsme chvíli otáleli u „dvacítky“ zda náhodou nepojede panem V.B. avizovaná „rosnička“, ale po chvilce zvítězila žízeň a chuť na chlazený zlatavý popřípadě tmavý mok a tak bylo rozhodnuto, v poměru hlasů dva pro, nikdo proti, o tom, že se odebéřeme do předem smluveného místa na závěrečný brífink. Před osvěžovnou již postával V.B. a uvnitř už dokonce seděl potulující se kameraman Láďa/Lucka, po chvíli dorazil i Hrady a tak jsme byli kompletní. Den se vydařil, vyfotografovali jsme to, co jsme chtěli. A co se odehrávalo na brífinku, to už je zas´ na jiné povídání...:-D
